Hodnocení odolnosti plastových materiálů vůči povětrnostním vlivům zahrnuje především zrychlené testy stárnutí simulující extrémní podmínky prostředí v kombinaci s komplexním posouzením na základě změn klíčových ukazatelů výkonnosti. Tento proces má za cíl předpovědět stabilitu a životnost materiálů při dlouhodobém-používání venku.
Základní metody hodnocení
Test stárnutí xenonové lampy: Poskytuje úplnou{0}}simulaci spektra (včetně UV, viditelného a infračerveného záření), která se nejvíce blíží přirozenému světlu, v kombinaci s regulací teploty a vlhkosti. Široce používané v automobilovém průmyslu a průmyslu stavebních materiálů.
Test stárnutí ultrafialovým zářením (UV): Zaměřuje se na UV-A/UV-B pásma a zdůrazňuje foto-oxidační degradační chování materiálů. Vhodné pro nátěry, plastové fólie a další produkty citlivé na UV záření.
Test přirozené expozice: Umístí vzorky do typických klimatických zón (jako je vlhké teplo Hainanu nebo suché teplo Turpanu) pro dlouhodobé-vystavení. Data jsou realistická, ale cyklus je dlouhý; často se používá k ověření výsledků zrychlených testů.
Kombinované cyklické testování: Kombinuje více faktorů, jako je světlo, vlhkost, solná mlha a tepelný šok, za účelem realističtější simulace komplexních servisních prostředí, jako jsou podmínky „vystavení slunci, dešti a korozi solí“.
